Sto osm let
kopané v Bílovicích.

Prvopočátky bílovického fotbalu jsou známy již od roku 1917, kdy tzv. pouliční jedenáctka bílovických nadšenců začínala éru vzniku fotbalového oddílu v Bílovicích nad Svitavou. Bylo to ještě za první světové války.

Hrávalo se na loukách s jednoduchými brankami — dvě hůlky a motouz. Scházeli se u Dohnalů v domě č. 254, veškerou agendu, funkci hospodáře, pokladníka a vše ostatní zastával Stanislav Dohnal.

Později vyrostli natolik, že si dovolili hrát i mimo Bílovice. V roce 1922 začali někteří jednotlivci uplatňovat svoje zkušenosti — tři z nich, S. Dohnal, S. Ježek a A. Kratina, hrávali i mistrovská utkání za fotbalový klub A.F.K. BLANSKO.

V roce 1924 byl v Bílovicích založen první samostatný fotbalový klub s názvem Atletický fotbalový klub — A.F.K. Bílovice nad Svitavou, který pod tímto názvem působil až do roku 1932.

Všichni dosavadní hráči, v čele s hráči z Blanska, vstoupili do nově utvořeného klubu. Bylo jich natolik, že ihned utvořili I. mužstvo a mužstvo zájezdové jedenáctky. Prvním předsedou se stal p. Tumpách, výbor tvořili Bedřich Zika, Karel Kalod, Laďa Daněk a další. Většina hráčů oddílu byla z řad dělníků.

PRVNÍ PŘÁTELSKÉ · 1924  První přátelské utkání bylo sehráno s mužstvem Adamova s nerozhodným výsledkem.

Hrálo se ve Šlapanicích, Slavkově, Bučovicích, Židlochovicích, Rajhradě, Dolních Kounicích, Ivančicích, Adamově, Brně (Vranovská ul. a hřiště u bývalých jatek) a s Babicemi se hrálo na Kanických loukách, protože babičtí rovněž neměli hřiště.

V roce 1932 bylo v bílovickém fotbale pokračováno pod novým názvem „Sportovní klub Bílovice nad Svitavou”.

Členy tohoto klubu byli Bedřich Zika, Jaroslav Kapitán, již zmiňovaný Stanislav Dohnal, Ladislav Daněk, Karlové Matějíček a Löffner a další. Předsedou byl zvolen Jaroslav Kapitán — zubní technik z Bílovic.

Klubovní činnost, kde se odbývaly všechny schůze, byla v hotelu u Ševčíků. Po celou dobu se velmi těžko zajišťovaly peníze na činnost klubu a nebylo lehké zajistit také dresy pro hráče. První dresy byly přivezeny až z Vídně.

Mezi tehdejší soupeře patřily i Řicmanice, kde také vznikla mezi družstvy velká rivalita — ale více sportovního štěstí bylo na straně Bílovic. Všechny první tři zápasy byly vítězné s výsledky 6:1, 4:1 a 4:3.

FINÁLE TURNAJE · 1934  Naše mužstvo vyhrálo vysoko 6:0 nad rivalem z Řicmanic.

V roce 1938 v důsledku neregulernosti hřiště, pro finanční a společenské nesnáze a nedostatku funkcionářů byla činnost oddílu zrušena.

Od té doby hrála celá řada našich hráčů za SK Řicmanice. Po této době bylo učiněno několik pokusů o vzkříšení kopané, ale nedařilo se. Jeden z hlavních důvodů byl stále stejný — pro zabezpečení činnosti nebylo hřiště.

Po osvobození v letech 1946 – 1947 došlo k registraci některých bílovických fotbalistů v sousedních obcích. Antonín Procházka, Karel Malenda, Emil Inocenti v Babicích a v roce 1948 ještě odešel Karel Taranza.

Ještě více hráčů jako Julius Petlach, Antonín Filipi, Josef Nešpor, Václav Procházka, Gustav Procházka a Ota Víšek se vystřídalo v Řicmanicích.

Přišel rok 1962
a začalo se znovu
mluvit o fotbale
v Bílovicích.